Návrh modulární mateřské školy

---

Mateřská škola označuje první stupeň vzdělání pro děti ve třídě. Z množství definic a přívlastků se dají vybrat tři nespecifičtější fakta vztahující se k danému pojmu – hra, vzdělání a socializace.

HRA

Ve třech letech, kdy děti nastupují do školky, dochází k významnému postupu v jejich sociálním vývoji. Rozvíjí se hlavní typ poznávací činnosti, která dítě doprovází již po celé předškolní období, a tím je hra. „Hra je nejčastěji provozovaná činnost dítěte předškolního věku“ /OPRAVILOVÁ, Eva. Dieťa sa hrá a spoznáva svet: metodika rozvíjania Poznani detí v materském škole. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1988/. Hra dítě postupně učí poznávat sebe samého a své okolí, učí ho reagovat, vidět, chápat a respektovat druhé. Dítě se stejně tak při hře učí kázni a sebeovládání.

Vzdělání

Prosté, spontánní vnímání malého dítěte se postupně mění v cílevědomou činnost, kterou označujeme jako pozorování. Čím dokonalejší je vnímání dítěte, tím dokonalejší jsou jeho poznatky o okolních věcech. Dítě se stává zkušenějším a vzdělanějším, a tím lépe rozlišuje vlastnosti a znaky věcí. V každém případě, je to právě mateřská škola, která významně v tomto období přispívá k určitému uspořádání výsledných poznatků.

Socializace dítěte

První činnost předškolního dítěte má převážně charakter poznávání a rozvíjení vztahů s lidmi v jeho nejbližším okolí.

Vzájemný styk dětí probíhá především při hrách. Život ve skupinách dětí stejného i různého věku a pohlaví má na ně podstatný vliv. Děti, které mají možnost účastnit se kolektivních činností, se učí navzájem pomáhat druhým, dělit se s nimi a prožívat uspokojení ze společné činnosti. Zkušenosti získané během těchto skupinových aktivit jsou nenahraditelné a pro vývoj zralé osobnosti velmi důležité.

Odborně je daný proces označován jako socializace, při níž dochází k začleňování jedince do společnosti. Probíhá-li socializace úspěšně, dítě si postupně osvojí sociální normy, hodnoty, vystupování, ale také i sociální role svého společenského a kulturního okolí. 

Koncept

Předešlá část stručně nastiňuje hlavní funkce instituce mateřské školy, jejich vzájemné propojení a ovlivňování se. Vazby, které vytvářejí, se dají shrnout následovně. Hra nemá své místo v životě dítěte jen z důvodu zábavy. Účelem této činnosti je učení. Hra je totiž nejpřirozenější a také nejpříjemnější způsob vzdělávání, díky kterému si dítě utváří vztah k okolnímu světu, ve kterém se seznamuje, upevňuje si návyky a postoje, potřebné pro jeho další rozvoj.

Hra, vzdělávání i socializace jsou ovšem podmíněny prostředím tomu předurčeným. Jinými slovy, pokud se dítě ocitá v prostoru pustém a chudém, těžko nalezne motivaci ke hře. Naopak tomu je pak v prostředí, které mu umožní rozvíjet fantazii, naskytne množství pestrobarevných zákoutí, obklopí ho rozmanitými obrazy a vytvoří místo, kde se dítě bude cítit spokojené.

Všechny popsané teorie pomohly formování objektu mateřské školy. Zmíněná fakta se stala cílem a předurčila k takovému způsobu hry s kontejnery, ze které vzešel objekt kubickým rozměrů, objekt s trojtraktovou dispozicí, objekt s flexibilním půdorysem, který pojme od striktně dvoutřídně dělené výuky, přes společnou hru všech dětí v otevřeném prostoru, umožní pronikání exteriéru do vnitřku dispozice, lehce se přizpůsobí významnějším akcím /divadelní představení, promítání, koncert/ a v konečném důsledku dá právě dítěti možnost volby z oné celé řady prostorů ke hraní.  Zmíněná škála aktivit se přitom nabízí na ploše minimální, nehledá nebezpečnou efektnost v jeho umístění a architektonickém výrazu, je lehce demontovatelná a mobilní.

 Provoz

Jak již bylo řečeno, objekt má charakter trojtraktu. Jedná se o tři pásma tří funkcí. Na sever orientovaná část mateřské školy nese funkcí servisní, další v pořadí je pásmo společenské a na jih se otevírá prostor obou tříd. Tato část objetu je od zbylého oddělena jednoduchým trikem posunutí kontejnerů, který dává za vznik atriím, přinášející světlo a ozvláštnění do středu dispozice. Funbox, umístěný mezi třídami, plní funkci jednak oddělení tříd, ale rovněž vytváří akcent v interiéru a napomáhá orientaci. Poloatria, situovaná po obvodu školky, představují charakteristické zahrádky, které mohou spadat pod péči dětí a uvnitř objektu měnit výhledy do rozličných krajin.

Obsáhlejší popis zasluhuje prostřední pás školky – společenská část. Koncipovaná je jako maximálně flexibilní a multifunkční sál s fixním umístěním jídelny v pravé části a pódia v části levé. To prioritně zajišťuje pohodlnější vnímaní představení či promítání, ovšem ve svých útrobách může uschovat také velké množství hraček a jiných pomůcek. Drobnější mobilní barevné boxy rozptýlené v celém prostoru školky mají vedle funkce skladovací rovněž funkci drobného mobiliáře /v rámci možností nahradí stůl nebo židli/. Jejich organizace podléhá momentálnímu dění ve školce. Pokud je zapotřebí volný velký prostor /pro cvičení, představení, spaní/, dají se jednoduše přesunout na jedno místo a uvolnit tak zbylou plochu.

Přítomnost atrií vyvolává prodloužení vnitřního prostoru, jeho prosvětlení, provětrání, v létě absolutní otevření a splynutí s interiérem, ovšem v době odpoledního siesty se veškerá prosklení zacloní jinak zataženými závěsy.

Celkově se dá říci, že pohyb dítěte v objektu školky je navržen s důrazem na jednoduchost a logiku. Po průchodu zádveřím vstupuje do prostoru šaten, z nichž může pokračovat dvěma cestami do mulitfunkčního sálu – přes umývárnu nebo přímo. Na sál pak navazují už jen vstupy do jednotlivých tříd, do kterých se mrštnější děti mohou vydat i přes funbox.

Z tříd je dále umožněn výstup na zahradu. Ta vytváří jakousi protiváhu objektu školky, reaguje na její formální striktnost a nekompromisnost tvaru. Celkově je definována volnějšími a organičtějšími tvary. V samotném centru se nachází rozlehlé pískoviště a volná plocha hřiště, obehnaná dráhou pro koloběžky. Ta zbylý prostor člení do tří ploch – zahrádka /pěstitelský koutek/, zatravněná plocha s průlezkami a zpevněná plocha s vyznačeným linkováním k jednotlivým hrám. Každá z ploch je materiálově odlišena od druhé a do konceptu se dá zahrnout i využití terénu. V levém rohu je pak umístěn zahradní altán s funkcí úschovy venkovního mobiliáře, koloběžek a jiných pomůcek.

Celý objekt je přístupný handicapovaným osobám.

Urbánní charakter

Celý objekt školky funguje jako jeden provozní celek s jediným hlavním vstupem /oddělený přístup je pouze do přípravny jídel/, na nějž jsou napojeny dvě třídy. Takovéto řešení totiž nejlépe odpovídá požadavku mobility a možnosti umístění na různých místech a v různých prostředích. V případě vytvoření dvou tříd na sobě navzájem nezávislých dochází k téměř zdvojnásobení celé servisní i společenské části a tím i k radikálnímu navýšení rozměrů budovy a energie a nákladů vynaložených na její přepravu.

Naopak myšlenka dočasnosti, alternativnosti, přepravitelnosti, trend života dětí ve skupinách stejného i různého věku, jejich konfrontace, ale i úspěšnost flexibility prostor jednoznačně podporují koncept objektu, který popisuji. Objektu, který je schopen se adaptovat do různých prostor /kubická půdorysná plocha je tvarově nejšetrnější/, objektu, který umí svou přítomností okolí povznést.

Technický popis

Princip konstrukce je založen na repetici kontejneru o rozměrech 3000 x 3000 x 6000 mm. Jednotlivé díly /kompletně svařovaný ocelový rám/ jsou mezi sebou propojeny demontovatelným spojem. Uložení kontejneru se předpokládá na betonovou základovou desku.

Vnitřní povrchy jsou upraveny omítkou, stěny jsou zhotoveny sendvičovými konstrukcemi s použitím sádrokartonových desek, obvodové zdivo je zateplené minerální vatou.

Na venkovní opláštění jsou použity perforované aluminiové dílce.

 

 

 

Zpět ↑